A inspirace je další problém, ale ne tak velký, ta je (narozdíl od času) všude kolem nás.

Po společném zahájení schůzky v katedrále jsme se stavili v klubovně pro pár věcí nutných k dnešnímu programu, který měl na starost bojovník Montezuma. Odtud jsme se vydali na Kaňk. Tam jsme si v lese na podestýlce ze zmrzlého listí zahráli pár her koulovky, která skončila remízou 2:2, a poté dvakrát „plížení k náčelníkovi“. První „náčelník“ byl bojovník Montezuma, který, ukrytý mezi stromy na malém vršíčku, maskován svým kabátem vzor 60 – jehličí, nemilosrdně sejmul každého, kdo se mu dal jen trochu poznat. Druhým „náčelníkem“ se stal Lukáš T., který zase kosil zástupy hráčů, kteří mu lezli, jak se říká, do rány, neboť netušili jeho polohu. Na závěr schůzky jsme na zamrzlé kaluži zkoušeli, jak všelijak se dá rozbít její ledový krunýř. Inu, dá se rozbít všelijak. Pak už jsme se vydali ke klubovně, neboť se výrazně přiblížilo poledne.

Zapsal a vyfotil Pizi

Na první povánoční schůzce byla opravdu hojná účast, celých 15 kousků a dorazil i stařešina Capac, kterého se velmi výtečně podařilo zvěčnit na první fotce z katedrály :-). Po tradičním úvodním slovu p. Tobka v katedrála jsme si v klubovně vyzvedli potřebné náčiní a vyrazili směr hřiště. Zahájili jsme fotbalovým mačem, ve kterém, pokud to tak lze říci, drtivě zvítězil mančaft ve složení Mawatani, Capac, Škemra, Pučmeloud, Franta, Výběr, Honzík a Pizi. Potom jsme sedleckým fotbalistům trochu podupali pažit, když jsme si vyšlapávali cestičky pro hru na medvěda. Když se medvědi unavili lovem, tak jsme si zahráli zaháněnou, kde si s námi, nebo spíše s tenisákem dost výrazně zahrával vítr. Celou schůzku jsme zakončili hrou kobylko dovol mi odpálit, kde se do výsledků opět promítaly proměnlivé povětrnostní podmínky. Ze hřiště jsme společně vrátili do klubovny, odkud jsme se rozešli domů.

PS: Příště snad stihneme prozkoumat místní blair witch.

Na další díly se můžete těšit (snad) v lednu.

Dnes nás bylo poskrovnu. Když jsme se sešli jen čtyři, náčelník Tokvi-Tey vážně uvažoval, že „to“ rozpustíme. Dohodli jsme se, že počkáme do 9:15, a jestli již nikdo nepřijde, rozejdeme se. Po chvilce čekání dorazil Matyáš Siegl. I přes toto posílení to vypadalo, že půjdeme domů. Zrovna když se rozhodovalo, zda-li říci paní Sieglové, ať si svou ratolest zase odveze, se jako blesk z čistého nebe zjevil Hrom do police. Náčelník po poradě s moudrým stařešinou rozhodl, že schůzka bude. Zahájili jsme ji motlitbou tentokrát nikoliv v katedrále, ale skromě v klubovně při svíčce. Poté jsme se odebrali na hřiště zahrát si pár her. Jelikož byla zima, potřebovali jsme se pořádně zahřát. Na začátek jsme si zahráli takové „řídké“ bago, jehož středu vládl neúnavně náčelník Tokvi-Tey. Když jsme se dostatečně rozehřáli, dali jsme si jinou hru a sice prohazovanou. Bylo nás sice málo, ale o to víc to bylo napínavé. Po tvrdém zápase s rozdílem pouhý jeden bod nakonec vyhrálo mužstvo ve složení Tokvi-Tey, Riki a Matyáš S. Jako další následovala hra kobylko, kobylko, dovol mi odpálit. Ke konci této hry začalo trochu pršet a tak jsme se rozhdli, že konec schůzky strávíme v klubovně. Tam jsme si zahráli nervy drásající hru zvanou Akce X. V té jsme se na chvíli stali členy pražské kriminálky a chytali nebezpečného šílence (v podání Tokvi-Teye). Za pomoci metra, tramvaje, taxíku, chladné logiky a dokonalé strategie jsme postupně utahovali smyčku kolem krku kriminálníkova a čekali až udělá osudovou chybu. Tu také udělal, když doufal, že Hrom do police pojede taxíkem místo tramvají. Po této hře jsme poklidili v klubovně a jelikož se již blížila dvanáctá, rozešli do svých domovů.