Schůzka (5.3.2011)

Autor: cyril
11.3.2011
Rubrika: Kronika Sluneční kmen

Tokvi-tey, Pizi, Hiawatha, Petr G., Vojta H., Pytlík, Pat Mat, Pučmeloud, Kryštof T., Klapka, Výběr, Vítek Š., Martin S., Matyáš S.

Schůzku dnes vedl náčelník Tokvi – tey (v překladu Černý jelen). Náčelníci Mawatani Hanska a Cochise byli zaneprázněni vlastními záležitostmi, takže na schůzce nebyli vůbec.

Po Tokvi – teově modlitbě, během které dorazil Klapka, si ten samý Klapka odklikoval svých 23 kliků a pak jsme přešli k řešení dnešního programu. Jelikož venku bylo krásně, náčelník Tokvi – tey rozhodl, že bychom se mohli podívat k mohyle – k onomu tichému místu, kdesi v kaňkovském lese – a po cestě, že si prý zahrajeme nálety a potopu. Co si zahrajeme tam bylo otázkou, ale pro jistotu jsme sebou vzali míč, tenisák a z truhly vyhrabali náčiní na „Mawataniho hru“. „Tak jdem!“ řekl náčelnicky Tokvi – tey a rázně se přitom plácl do dlaně, čemuž jsme se nejprve všichni zasmáli, ale pak jsme se teda zvedli, oblékli se a vyrazili. Cestou jsme v kiosku – zařízení Sedlecké farnosti – odevzdali klíče od fary, a pak plynule pokračovali kolem hřiště a tou dlouhou ulicí nad hřištěm směrem na Kaňk a zastavili jsme se až na vyhlídce „Nad Cihelnou“, kde jsme počkali na Pučmelouda, který Tokvi – teovi volal, že se zpozdil, ale že už je na cestě. Během té doby jsme si stačili zahrát jednu potopu a nálety a společně se vyfotit. Jelikož na schůzce nebyl Mawe ani Cochise, kteří obvykle fotí, fotili dnes Vojta H. se svým digitálem a Pizi se svou Nokií s fotoaparát ráže 2 megapixely. Když Pučmeloud dorazil měl na kontě 57 kliků, které mu však byli odpuštěny.

Cestou lesem jsme dorazili k již zmiňované mohyle. Stará borovice zde pořád stála, ale mohyla byla téměř rozbořená – až na spodní vrstvu se kameny z ní válely všude kolem. Nejprve nám Tokvi – tey řekl něco o historii mohyly – starším připomněl a mladší seznámil s památkou na bojovníka Tekumseha a poté jsme se dali do její opravy. Ruku k dílu přidali všichni, někteří více, někteří méně, ale mohyla byla znovu postavena a na její vrchol byl dán kámen ve tvaru ČR, který později posloužil k prozkoušení našich zeměpisných znalostí. Na závěr jsme se u mohyly společně vyfotili a poté se vydali o kus dál do lesa zahrát si nějaké hry. Nutno říci, že kdesi za křovím, v kterém mohyla stojí, se vyskytovala parta dřevorubců a zvukem z motorových pil dělala po lese pěkný kravál.

V lese jsme si zahráli „Mawtaniho hru“, kterou vyhrálo družstvo zelených kolíků: Tokvi – tey, Vojta H., Kryštof T., Pučmeloud a Martin S. Pak se přiblížila dvanáctá hodina, a tak jsme se sbalili a pomalu vyrazili zpět.

(Zapsal Pizi)