Silvestr 2007
- Autor: cyril
- 18.5.2009
- Rubrika: Fotogalerie Spolčo KH
To, co jsme si ani ve snu nedokázali představit, ale několik měsíců jsme se na to tak těšili tak, že jsme se v noci budili, se stalo skutečností! Ve dnech pátek až pondělí (29.12.2006–1.1.2007) se konal historicky první Silvestr našeho spolča. Téměř nikdo si tuto událost nechtěl nechat ujít, a proto se nás sjelo dvacet, slovy dvacet, na faru v Kostelci nad Orlicí.
Na programu byly převážně hry. Hry. A pak ještě hry. Jupí! Hráli jsme si buď všichni společně nebo v menších skupinkách. Velmi populární byly hry, při kterých jsme museli zapojit všechny své mozkové buňky, abychom např. přišli na to, proč někdo kouká přes prstýnek na měsíc a vidí a někdo jiný kouká úplně stejně, přes stejný prstýnek a nevidí. Výsadní postavení mělo samozřejmě Městečko Palermo.
V sobotu jsme si vyšli na krátkou procházku do Častolovic. Protože na zemi ležela nízká vrstva sněhu, začaly vzduchem poletovat kouličky. A netrvalo dlouho a z opuštěných, bezcílných kouliček se stala sněhová válka: holky proti klukům. Bylo to dost drsný. Myslím, že každý aspoň na chvíli ležel na zemi a nedobrovolně pojídal sníh. Škoda jen, že sněhu nebylo víc, takhle nám brzy došel a byl vyměněn za bláto, takže domů jsme se nevraceli ani tolik s červenými tvářičkami jako s hnědými bundičkami. Ke konci jsme udělali zápasy sumo, kde holky s plnou slávou a ctí prohrály. „Ať žijou!!“
V neděli hned zrána jsme přeběhli přes ulici a už jsme byli nachystáni slavit mši svatou. Ten den byl svátek svaté rodiny a tak jsme to měli i s obnovou manželských slibů. To se nás ještě tolik netýkalo, tak jsme k tomu aspoň zazpívali moc pěknou písničku. Zbytek dne jsme se věnovali hrám a přípravám na silvestrovský večer. Nadělali jsme spoustu výtečných chlebíčků a každý vyrobil jeden dárek.
Nastal večer. Po slavnostní večeři vybalili páni muzikanti své náčiníčko a začali hrát a zpívat. Zezačátku lidovky, pak i nějaké odrhovačky. Každopádně nám bylo moc hezky a veselo. Kolem jedenácté hodiny jsme se hodili do gala a na dvě skupiny odjeli do nedaleké vsi – Chlen. Odtud jsme šli (asi 4km) k poutnímu místu na Homoli, cestou jsme se pomodlili růženec a zavzpomínali na prázdninovou pouť do Králik. Cesta byla trochu i dobrodružná, protože jsme moc neviděli na cestu a nikdo nevěděl, komu se to zrovna sklouzne. Přesně o půlnoci začínala v maličkém kostele mše svatá s panem biskupem Dominikem Dukou. Trochu jsme doufali, že tam bude málo lidí a sedneme si hezky dopředu, leč hned při otevření dveří jsme zjistili, že tomu je přesně naopak. Tak jsme si stoupli dozadu a vůbec jsme nelitovali, protože jsme i tak pěkně viděli přímo na oltář. Vážná tvář nám vydržela pouze do chvíle než se ozvaly varhany, pak jsme se jen snažili skrýt cukání koutků a doufali jsme, že se na nás nezřítí pan varhaník i s píšťalama. Jediný, kdo se nesmál a ani nebál byl Láďa, který si našel vzadu kouteček a celou mši sladce prospal.
Po mši jsme venku udělali malý, slavnostní přípitek a přitom jsme si všichni navzájem přáli všechno nejlepší do nového roku. Pak jsme šli za mohutného barevného a smrdícího střílení a prskání dolů a chtěli potkat auta, kterými bychom se dopravili zase na faru. Leč, náš koordinátor Pavel Jandejsek nás poslal na opačnou stranu, takže jsme se dost prošli než nás auta dohnala. A protože jsme chtěli už rychle do tepla, naskládalo se nás celkem devatenáct do dvou aut. Bohudíky, že nás takhle nepotkali policajti. Tím však ještě večer nekončil. Teď přišla řada na pracně vyráběné dárky. Každý tím svým (řekla bych, že většinou velice originálním náramkem) obdaroval člověka, kterého si předem vylosoval. Zbytek noci byl ve znamení her a převážná většina vydržela bdít až do časných ranních hodin. Ti, co to zalomili dřív, naopak také dřív vstali a hned začali uklízet , aby spáčům neujel vlak. No, a to byl v podstatě konec. K poledni už byli všichni vzhůru a po snídani se jelo domů.
Ještě je ale nutno podotknout, že jsme ani náhodou netrpěli bez maminčiny kuchyně. (Tímto se nechci nijak dotknout našich maminek, naopak, mockrát děkujeme za výborné cukroví, které jste nám s sebou nabalily…). Hrnců a pokliček se totiž ujal jmenovaný Lukáš Kutil a opravdu nám předvedl, že je hotový kuchařský mistr.
Domů jsem přijela sice trochu unavená, vysátá od upíra, s modřinou na oku a s nataženými svaly celého těla (včetně bránice), ale s báječným pocitem, že mám kolem sebe úplně nejvíc nejlepší lidi a chci s nimi ještě mnoho takových akcí prožít!!!!
(Anež)
Fotogalerie
Napište komentář
Anketa
Klasterfest
%7Cutmcsr%3D(direct)%7Cutmcmd%3D(none)%3B%2B__utmv%3D82983224.noscript%3B){kind=small}